Den ŽEN

Ve čtvrtek jsem se těšila opravdu moc domů, věděla jsem, že si s maminkou uděláme zase po delší době v pátek krásný večer. V pátek jsem brzy ráno jela k zubařce. Opravdu nechápu, proč se vždycky tolik bojím. Vrátila jsem se s maminkou odpoledne, zašly jsme se kouknout do obchodu na pyžamo, miluji, když mám i sexy pyžama, a cítím se v nich opravdu dobře, tak jedno takové bude tento týden moje.

  Když jsme došly domů, dali jsme si i s taťkou kávu a kolem půl páté jsme vyrazily do místní cukrárny, kterou mají naše kamarádky. K MDŽ tam měli akci, na šampaňské se zákuskem. Táta šel do práce, ale ještě předtím jsme si s ním skvěle popovídala.

  Dorazil za námi i bráška, který se vrátil ze školy. Poseděli jsme tam s našimi kamarádkami, a ještě jejich tetou, která se dobře zná s maminkou, a znala moji babičku s dědou. (Kéž bych je taky tak dlouho mohla znát). Máma s bráškou si dali červené víno, já jahodové šampaňské s větrníčkem, a poté ještě bílé, s bráškou jsme ochutnali cupcakes. Vybrala jsem si tam ještě dvoje náušnice, které na mě také čekají do příštího týdne, jsem šílená straka. A odcházeli až po zavíračce.

Když jsme přišli domů, šla jsem si zaběhat a chvíli cvičila. Rozhodla jsem se, že s březnem začnu, abych vypadala do léta dobře. I když nevím, jestli s tím množstvím jídla, to má nějakou cenu. Večer naši pokračovali s vínečkem, ale to už jsem si já dala jen skleničku.

Jsem vděčná, že i když naše momentální situace není nic moc, a s mámou mi přišlo, že nemáme úplně nejlepší vztah, matky s dcerou, za tyto momenty, drobnosti, kde si uvědomím, že i když mi to nikdy neřekne, a já ji asi taky úplně ne, takže se máme (rády).

Ano vím, že je to americký socialistický svátek, ale já slavím opravdu vše, když je důvod k oslavě.

Blonde.