TITANIK

  První březnový víkend jsme s rodinkou vyrazili do Brna na výstavu Titanik. Ten víkend u nás byl taky klučina od mámy z práce, který má MP, a já se s tím pořád nemohu nějak vyrovnat, a stydím se za něj?! Vzali jsme s sebou i bratrance a vyrazili na rodinný výlet.

  Výstava byla nádherná, ten film mám moc ráda. Ne, že bych se na něj dívala nějak často, vždycky brečím jak želva. Ale miluji ho. Byly tam fotografie účastníků lodi, popsány jejich osudy, kabiny, autentické příslušenství, oblečení – nádherné šaty, miluji starou dobu, a historický kontext.

U vstupu jsme dostali palubní lístek, a na konci prohlídky jsme mohli zjistit, jestli bychom cestu přežili, či nikoli.

   Královna oceánu, jak ji nazvali, Titanic vyplula na svoji první a zároveň poslední cestu dne 10. dubna roku 1912, ve 12:00 hodin. Když jsem si četla osudy, některých lidí, kteří na loď nasedli, že si třeba vyměnili lístky, aby byli dřív v Americe, tak mě z toho úplně mrazilo. Kdyby jeli svojí původní cestou, přežili by.

14. dubna 1912

"Do připlutí do New Yorku zbývají necelé dva dny a cestující se již začínají těšit na své nové životy. Společenské místnosti třetí třídy jsou nabity vzrušením, zatímco v první třídě pořádá zdejší smetánka slavnostní večeři na počest kapitána Smithe, kterému chce tímto pogratulovat k uskutečnění další bezpečné plavby.

Ačkoliv Titanik během dne obdrží nespočet varování před ledovci, i přesto jede plnou parou vpřed rychlostí 21 uzlů – tedy téměř maximální rychlostí."

"RMS Titanik se ztratil 15. dubna 1912 ve 2:20 a byl objevený 1. září 1985. Po dobu 73 let ležel ztracený a sám skoro čtyři kilometry pod hladinou severního Atlantiku v mrazivých vodách, kde je tlak vyšší než 380 barů."

Na výstavě byl také udělaný ledovec, který měl představovat ledovou vodu oceánu. Z Titaniku se zachránilo pouze 705 lidí, 1523 lidí neštěstí nepřežilo.

  Z výstavy jsem odcházela plná rozporuplných pocitů, proč se celé to neštěstí muselo stát? Proč se zachránilo tak málo lidí? Byla to vina nějakého člověka, nebo prostě jen nevyhnutelné neštěstí? Cítila jsem v sobě jakýsi nepopsatelný smutek. Zároveň jsem byla vděčná, že jsme na výstavě byla a dozvěděla se zase něco víc.

  Přála bych si, aby se takové velké neštěstí už nikdy neopakovalo.

  Z výstavy jsme se měli zastavit ještě za bratrem, ale jelikož pracoval, tak jsme hned vyrazili domů. Po cestě jsme se jen zastavili na večeři, a domů přijeli kolem deváté hodiny.

P.S.

 Moje osoba Mr. Thomas Drake Martinez Cardeza přežil :) 

Bylo mu 36 let, když cestoval v Titaniku, pocházel z Pannsylvanie, Germantown. Cestoval spolu s matkou (Charlotte Cardeza) a služebnictvem (Gustavem Lesuerem, Anna Ward).

Cestovali do Germantown, Pennsylvania, první třídou. 

Thomas byl se svojí matkou na safari v Africe a po té se rozhodli navštívit loveckou rezidenci v Maďarsku. Ačkoli Thomasova manželka žila v Maďarsku, jeho matka trvala na tom, aby ji syn doprovodil domů na palubě Titaniku. 

Cardezovi měli na palubě velké množství zavazadel: 14 velkých kufrů, 4 menší kufry a 3 cestovní bedny. Spolu s matkou si pronajali nejdražší kajutu na Titaniku, jejíchž součástí byly dvě ložnice, salón a soukromá promenáda na horní palubě. 

 A mimochodem, to byl velký elegán (dle fotky).