Paulo 1. - Jedenáct minut

Už od první knihy jsem se do Coelho zamilovala. A ta první byla nevěra, jak mi v té době, kdy jsem ji četla přišla v mnoha ohledech stejná jako můj život. A teď o něco dříve, než píši tento článek jsem četla Jedenáct minut.

Ve všech jeho knihách nacházím paralelu pro svůj životní příběh, myslím si, že to tak má mnoho čtenářů. Najdete se tam. Ať už se nacházíte v jakékoli fázi vašeho života. 

Kniha pojednává o mladé ženě Márii, která se narodila do, řekla bych, chudé rodiny v malém brazilském městečku. Po dostudování střední školy začala pracovat v obchodě s látkami. Zamiloval se do ní její vedoucí, ona ale jeho city neopětovala, a tak odcestovala do Ria de Janeira. Bohužel se po cestě potkala s cizincem, který ji nabídl práci ve Švýcarsku, a slíbil ji, že se stane tanečnicí samby. Důvěřivá Mária po rozmyšlení souhlasila, a odjela na roční povolení do Švýcarska. Tam bohužel narazila na tvrdou realitu. Ze slíbených peněz si musela platit všechny výlohy spojené s jejím přijetím. A ze slíbené práce, tanečnice samby dostávala pouze 50 franků. Nakonec pohrozila svému šéfovi, a dostala výpověď i odstupné.

Po tří měsíčním hledání práce, ale žádnou nenašla, ozvala se jí agentura s nabídkou účasti na módní přehlídce. Z této nabídky se vyklubala prostituce. Neměla moc na výběr, a tak se rozhodla, že než se bude moci vrátit do Brazílie, bude si prostitucí přivydělávat. Pracovala v Ženevském baru Copacabana.

Tři měsíce před odletem domů potkala Mária v kavárně malíře a zamilovala se do něho. On byl ale častým návštěvníkem baru, nevěřil, že takový vztah má smysl. Den před odletem spolu strávili noc, a Mária se rozhodla odjet domů. (…)

Končí to happy endem, nebojte. 😊

 Den při seznámení si Mária napsala do deníku:

„Všechno jako by říkalo, že stojím na prahu chybného rozhodnutí, ale chybami se člověk učí. Co se ode mě očekává? Abych neriskovala? Abych se vrátila odkud jsem přišla, bez odvahy přikývnout na výzvu životu?“

„Nejvíc a nejopravdověji člověk touží potom, mít někoho blízkého. Pak se všechno dává do pohybu, muž a žena rozehrají hru, ale to, co přichází – ta přitažlivost, která je spojí – se nedá vysvětlit. Je to nezachytitelná touha ve své ryzí podobě.

Když je touha ještě ryzí, zamilují se muž a žena do života, váží si každičkého okamžiku, prožívají ho naplno a jen čekají, kdy přijde další požehnání.“

Můj život minulý rok byl dost podobný. Potkala jsem svého milého, zamilovala se, ale on to tak nechtěl. Uvěřila, doufala a odjela. 

Věděla jsem, že je to chyba, ale chtěla jsem poznat zase něco nového. Má takové charisma. Všechno bylo tak opravdové, ryzí. Znovu jsem začala milovat život. A teď v jeho "pauze" se jen modlím, aby i náš příběh skončil šťastně.

„Potkala jsem muže a zamilovala se do něho. Dovolila jsem si zamilovat se z jednoho prostého důvodu: nic nechci.“ … už nedokáži žít bez lásky.