Blonďatý svět

"Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře: objevuje krásy, kde druzí nevidí nic..."   (André Frossard)  Zítra je tu znovu Valentýn (pro někoho už dnes), pro mě nový den začíná až ránem. Letos mě to vůbec nenechává chladnou. Ráda bych ho slavila, se svým milým, ale nějak nám to letos nevychází. Mám plno práce, a on také, proto pojedu domů. Tam to, ale poslední dobou, také moc nedávám. Těším se, až zase na sebe budeme mít více času. Ale proč s tím vůbec začínám. Je to šíleně komerční svátek, to ano. Můj muž ho nemá rád, jako by něco amerického měl, zase ten paradox. :D Ale je to přeci hezký zvyk, nebo ne? Já vlastně nevím, co si o tomto svátku pořádně myslet. Pro mě je každý den s mým milým oslava, takže slavím neustále, a nepotřebuji k tomu vyhraněné dny v roce. Umíme si udělat každý den spolu krásný. On mě má stejně nejraději po ránu rozespalou. Nelíbí se mi, jak moc velká reklama je mu věnovaná. Jako všechny svátky. Vánoce...

„Když dosáhneme úplného odpuštění, jedinou zbylou emocí je vděčnost.“ (Teal Swan)   DĚKUJI, vážně moc mu děkuji, že mě naučil zase věřit. Že omluva pro mě má konečně zase nějaký význam, smysl - není to slabost.    Že v jakémkoliv vztahu, schválně nepíši v partnerském, mileneckém či jiném, protože nevím, ale jedno vím. Naučil mě, že v jakémkoliv vztahu můžete být partneři, rovnocenní. Konečně si zase můžu být jistá, že když někdo řekne, je to v pořádku, nezlobím se, tak mi to za pár dní, měsíců, let znovu nepřipomene, nevrátí. Když se hněvá, chvíli mlčí, nekřičí po vás, neuráží se, pouze je ticho. A ticho přeci léčí.   Konečně Vás někdo respektuje se vším všudy. S mojí šílenou povahou, otřesnou minulostí, problémy i názory. Když ho máte jiný, není to problém. Každý z nás je jiný, názory se různí, lidé se vyvíjejí. Konečně vím, existují i jiné než toxické vztahy.   Musela jsem si tím vším projít, abych si vážila toho, co teď...

  První březnový víkend jsme s rodinkou vyrazili do Brna na výstavu Titanik. Ten víkend u nás byl taky klučina od mámy z práce, který má MP, a já se s tím pořád nemohu nějak vyrovnat, a stydím se za něj?! Vzali jsme s sebou i bratrance a vyrazili na rodinný výlet.   Výstava byla nádherná, ten film mám moc ráda. Ne, že bych se na něj dívala nějak často, vždycky brečím jak želva. Ale miluji ho. Byly tam fotografie účastníků lodi, popsány jejich osudy, kabiny, autentické příslušenství, oblečení – nádherné šaty, miluji starou dobu, a historický kontext. U vstupu jsme dostali palubní lístek, a na konci prohlídky jsme mohli zjistit, jestli bychom cestu přežili, či nikoli.    Královna oceánu, jak ji nazvali, Titanic vyplula na svoji první a zároveň poslední cestu dne 10. dubna roku 1912, ve 12:00 hodin. Když jsem si četla osudy, některých lidí, kteří na loď nasedli, že si třeba vyměnili lístky, aby byli dřív v Americe, tak mě z toho ...

Ve čtvrtek jsem se těšila opravdu moc domů, věděla jsem, že si s maminkou uděláme zase po delší době v pátek krásný večer. V pátek jsem brzy ráno jela k zubařce. Opravdu nechápu, proč se vždycky tolik bojím. Vrátila jsem se s maminkou odpoledne, zašly jsme se kouknout do obchodu na pyžamo, miluji, když mám i sexy pyžama, a cítím se v nich opravdu dobře, tak jedno takové bude tento týden moje.   Když jsme došly domů, dali jsme si i s taťkou kávu a kolem půl páté jsme vyrazily do místní cukrárny, kterou mají naše kamarádky. K MDŽ tam měli akci, na šampaňské se zákuskem. Táta šel do práce, ale ještě předtím jsme si s ním skvěle popovídala.

  Dnes je Popeleční středa, a včera večer jsme u brášky s jeho kamarády měli masopustní bar. Měli vynikající koblížky, dobroty a spoustu vína. Můj milý naštěstí odešel včas, takže nezažil, co se dál dělo. Asi po hodince a půl, odešel jeden kněz, ale přišel ještě jiný. Ten donesl ještě další láhve (3) vína, chipsy a tyčinky, a když jsem mu šla pomoci s těmi věcmi, tak jsme se začali bavit o medovici. Vůbec nevím, jak na to přišla řeč, ale slíbil mi, že mi poté dá ochutnat.   Všichni jsme byli v dobré náladě, povídali si a vše rychle mizelo. Rozpustili jsme to kolem půl jedné, ještě jsem tam umyla nádobí a trochu uklidila. Když jsem odcházela vůbec by mě nenapadlo, že tam na mě bude čekat. A nabídl mi, jestli teda ještě nejdu ochutnat tu medovici. Já byla v dobré rozmaru, a řekla, proč ne? (… dokážete si představit, těch x důvodů, proč ne?) Nenajezená, v sobě x dcl vína, skoro žádné nealko. Ochutnala jsem trochu medovice, a povím Vám teda dobrota t...

Už pár dní přemýšlím nad tím, že jsem svým rodičům ohromně vděčná. Vděčná za to, jak mě vychovali, i když někdy by asi pěkně koukali, co vyvádím za lotroviny. Vděčná za to, co mi všechno dali a neustále dávají. Dokonce jsem jim opravdu nesmírně vděčná, že mě naučili odpouštět, a to tedy nejen oni. U nás v rodině máme takový ošklivý zvyk, a to ten, že se doma vůbec neomlouváme. Vždycky to nějak přejdeme, a jde se dál. Nikdo se Vám neomluví, když něco pokazí, ale na druhou stranu odpouštíme rychle, i když o tom tedy nemluvíme. Proč o tom vlastně píši? Možná bych mohla začít jinak, ale přijde mi, že to k sobě patří. V sobotu mi napsal můj anglický kamarád, který se ozývá, když se mu to zrovna hodí, že se rozešel se svojí přítelkyní. Víte, já osobně tu holku neměla ráda, nerozuměla jsem tomu, proč ji má tak rád, čím je pro něj tak úžasná. Žárlila jsme na ni, záviděla jí, každý den jsem byla nešťastná z toho, že nejsem na jejím místě. A neustále jsem prosila o pomo...

... nadevše ? Tento týden se vše zase velmi změnilo, a mě osobně přijde, že nejsem upřímná k lidem, které mám opravdu ráda, na kterých mi nejvíce záleží. I když jsme si řekli, že k sobě budeme upřímní, jak nejlépe umíme, vše si budeme říkat na rovinu, tak najednou, já jsem ta, co má špatný pocit, i když se vlastně nic nestalo. Po měsíci se mi ozval kamarád, nebo je snad pro mě něco víc? Proč jsem mu neodpověděla na zprávu, tak jsme si to vyjasnili, v rámci mezích a dalších věcí, které ovlivňují naši komunikaci. A řekl mi, ve zkratce, po dlouhém rozhovoru, kdy jsem byla na něho současně naštvaná, ze sebe zklamaná, že mě má rád, a že to naposledy dost pokazil, co jsme se viděli, že ho to mrzí. A že mi to vynahradí, až se uvidíme. Kdyby jste tu zprávu viděli, došlo by Vám, že se mnou malinko (hodně) manipuluje, a já jsme si toho plně vědoma, což ho sice neomlouvá, ale znám ho na to už dost dobře. Tohle beru na sebe. Současně v ten večer, co mi napsal, jsem byla...